Uživatel: Heslo:
Registrace Ztráta hesla

O mně


Co já jsem vlastně zač?

Žena, matka, dcera, přítelkyně ……narozená ve znamení Lva (spíš Lvice – to je výstižnější). Mám spoustu životních tváří a rolí. Hraji je, aniž bych nad nimi moc přemýšlela tak, jak je život přinese.

A čím bych vlastně chtěla být?

Inspirací, múzou, láskou, nadějí, světýlkem v tmách, majákem v nebezpečných vodách, vzduchem k hlubokému nadechnutí, cestou, která vede k cíli …..

Co mám ráda

  • Malé české nugety (lískooříškové), co se dají jíst prstem.
  • Vlastnoručně čerstvě upečený chleba s dýňovými semínky namazaný sádlem s křupavými škvarky, kterými mě pravidelně zásobují naši.
  • Texty Michala Horáčka. Nejvíc píseň A staré rány nebolí … v podání Lenky Nové. To podepisuji.
  • Lenku Filipovou. Jako zpěvačku a kytaristku. A taky se mi líbí jako ženská. Je krásná. Nejoblíbenější písničku nemám. Časem se totiž mění jejich pořadí. Momentálně vede píseň Možná.
  • Poezii Markéty Procházkové. Zřejmě odjakživa a určitě až do smrti.
  • Historické romány. Ludmila Vaňková, František Kožík …. to je jistota.
  • Zapálené lidi. A když k tomu mají životní nadhled a humor …. neznám nic lepšího než s nimi pobejt.
  • Film Prázdniny v Římě. Kvůli okouzlující Audrey Hepburn, šarmantnímu Gregory Peckovi a skoro pohádkovému příběhu.
  • Svou dceru. Pravda, mám k ní asi tak milión výhrad …., ale znáte to Usmívající se.
  • Všechny své lásky. I když vzplály jen na chvilku, můj život zasvětily touze a v duši mi po nich zůstaly vděčné vrásky. Pokud to byly opravdu lásky. Pokud ne, nač mařit slova.
  • Všechny své přátele a dobré lidi, kteří mi prošli životem. Nic není náhoda a já pevně věřím, že každé, i letmé setkání mělo svůj význam.
  • Originalitu a jedinečnost.
  • Osobní dárky, které člověku sevřou hrdlo a vženou slzy do očí. Mám štěstí. Pár takových si hýčkám. Mám vlastní pohádku. Jenom moji. A pět Marťánků. Malých, plastových, zelených …. s nejzvláštnějším příběhem na světě. A taky jsem jednou pod stromečkem objevila malý stříbrný křížek z Jeruzaléma - ježíška od Ježíška. A spoustu jiných.
  • Pravdu. Ať je jakákoliv. Navzdory tomu, že jsem zažila chvíle, kdy pravda je horší než lež. I tak jí dávám přednost. Pořád mi totiž zbývají mé sny.

Co nemám ráda

  • Hloupé lidi s vadami charakteru. Ani to dál nebudu rozvádět, protože je mi z toho zle už teď.
  • Špenát.
  • Změť drátů viditelně se táhnoucích kolem stěn. To dostávám třesavku.
  • Lež. Nebo lépe – dlouhodobou lež. Zamlčování, uhýbání, mlžení, kličkování. Lež má krátké nohy a daleko neujde, praví přísloví. Já dodávám, že lež má hlavně vratký základ, na kterém se nedá nic postavit. Zvlášť ne vlastní budoucnost.
  • Zbabělce. Bez dalšího komentáře.

Nejoblíbenější postavy

  • Nejoblíbenější literární postava: malý princ
  • Nejoblíbenější historická postava: královna Eliška Rejčka
  • Nejoblíbenější současná postava: nemám žádnou. Buď absence vzorů, moje vysoké nároky nebo znechucení dobou …. Čort znajet!

Před čím mám respekt

  • Před rodiči. Bez dalšího komentáře.
  • Před zvířaty. Tady respekt hraničí s fóbií.
  • Před životní moudrostí a zkušenostmi. Nikdy neofrňuji nos nad dobrými radami, a i když jsem některá životní moudra slyšela stokrát, klidně si řeknu o stoprvé.
  • Před panem Vladimírem Šilerem. Má hodně titulů, ale ty neuvádím, protože můj respekt se jich netýká. Skláním se před ním jako člověkem a učitelem.

Co hledám (stylem „sedávej panenko v koutě…" Mrkající)

  • Urostlého, moudrého, inteligentního, charismatického a vtipného muže, který se stále dokáže pro něco nadchnout a pro kterého bych byla důležitá jako vzduch k dýchání a hlavně JEDINÁ. Na celém široširémsvětě, nafurt a navěkyvěků amen. Prosím nepište mi, že se mám odstěhovat na Mars nebo se rovnou jít oběsit do rybníka. To by od vás nebylo moc pěkné.
  • Intimitu. V nejširším slova smyslu.

Co se mi právě honí hlavou?

V poslední době hledám odpověď na otázku - proč bývají veverky v Central Parku v pondělí smutné? Zatím jsem nenašla. Tu odpověď Usmívající se. Nicméně jsem se rozhodla, že já budu v pondělky už napořád jenom šťastná. Je to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy v životě udělala. Na tom si trvám.

Co bych se chtěla naučit

Odpouštět.

A nakonec něco pro život nepodstatného (nicméně jsem v tom smyslu často dotazována)

  • odborné vzdělání: Slezská univerzita Opava, OPF v Karviné, obor Finance
  • pedagogické vzdělání: Ostravská univerzita Ostrava, pedagogické studium pro učitele odborných ekonomických předmětů
  • odborná praxe: 18 let praxe celníka Mrkající , naposledy zástupkyně ředitele Celního úřadu Mošnov

A vůbec. Lépe jednou vidět, než stokrát slyšet!

Mejdan

 

Martina Jiříková




2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek