Co já jsem vlastně zač?

Žena, matka, dcera, přítelkyně ……narozená ve znamení Lva (spíš Lvice – to je výstižnější). Mám spoustu životních tváří a rolí. Hraji je, aniž bych nad nimi moc přemýšlela tak, jak je život přinese.

A čím bych vlastně chtěla být?

Inspirací, múzou, láskou, nadějí, světýlkem v tmách, majákem v nebezpečných vodách, vzduchem k hlubokému nadechnutí, cestou, která vede k cíli …..

Co mám ráda

• Malé české nugety (lískooříškové), co se dají jíst prstem.
• Vlastnoručně čerstvě upečený chleba s dýňovými semínky namazaný sádlem s křupavými škvarky, kterými mě pravidelně zásobují naši.
• Texty Michala Horáčka. Nejvíc píseň A staré rány nebolí … v podání Lenky Nové. To podepisuji.
• Lenku Filipovou. Jako zpěvačku a kytaristku. A taky se mi líbí jako ženská. Je krásná. Nejoblíbenější písničku nemám. Časem se totiž mění jejich pořadí. Momentálně vede píseň Možná.
• Poezii Markéty Procházkové. Zřejmě odjakživa a určitě až do smrti.
• Historické romány. Ludmila Vaňková, František Kožík …. to je jistota.
• Zapálené lidi. A když k tomu mají životní nadhled a humor …. neznám nic lepšího než s nimi pobejt.
• Film Prázdniny v Římě. Kvůli okouzlující Audrey Hepburn, šarmantnímu Gregory Peckovi a skoro pohádkovému příběhu.
• Svou dceru. Pravda, mám k ní asi tak milión výhrad …., ale znáte to .
• Všechny své lásky. I když vzplály jen na chvilku, můj život zasvětily touze a v duši mi po nich zůstaly vděčné vrásky. Pokud to byly opravdu lásky. Pokud ne, nač mařit slova.
• Všechny své přátele a dobré lidi, kteří mi prošli životem. Nic není náhoda a já pevně věřím, že každé, i letmé setkání mělo svůj význam.
• Originalitu a jedinečnost.
• Osobní dárky, které člověku sevřou hrdlo a vženou slzy do očí. Mám štěstí. Pár takových si hýčkám. Mám vlastní pohádku. Jenom moji. A pět Marťánků. Malých, plastových, zelených …. s nejzvláštnějším příběhem na světě. A taky jsem jednou pod stromečkem objevila malý stříbrný křížek z Jeruzaléma - ježíška od Ježíška. A spoustu jiných.
• Pravdu. Ať je jakákoliv. Navzdory tomu, že jsem zažila chvíle, kdy pravda je horší než lež. I tak jí dávám přednost. Pořád mi totiž zbývají mé sny.

Co nemám ráda

• Hloupé lidi s vadami charakteru. Ani to dál nebudu rozvádět, protože je mi z toho zle už teď.
• Špenát.
• Změť drátů viditelně se táhnoucích kolem stěn. To dostávám třesavku.
• Lež. Nebo lépe – dlouhodobou lež. Zamlčování, uhýbání, mlžení, kličkování. Lež má krátké nohy a daleko neujde, praví přísloví. Já dodávám, že lež má hlavně vratký základ, na kterém se nedá nic postavit. Zvlášť ne vlastní budoucnost.
• Zbabělce. Bez dalšího komentáře.

Nejoblíbenější postavy

• Nejoblíbenější literární postava: malý princ
• Nejoblíbenější historická postava: královna Eliška Rejčka
• Nejoblíbenější současná postava: nemám žádnou. Buď absence vzorů, moje vysoké nároky nebo znechucení dobou …. Čort znajet!

Před čím mám respekt

• Před rodiči. Bez dalšího komentáře.
• Před zvířaty. Tady respekt hraničí s fóbií.
• Před životní moudrostí a zkušenostmi. Nikdy neofrňuji nos nad dobrými radami, a i když jsem některá životní moudra slyšela stokrát, klidně si řeknu o stoprvé.
• Před panem Vladimírem Šilerem. Má hodně titulů, ale ty neuvádím, protože můj respekt se jich netýká. Skláním se před ním jako člověkem a učitelem.

Co hledám (stylem „sedávej panenko v koutě…" )

• Urostlého, moudrého, inteligentního, charismatického a vtipného muže, který se stále dokáže pro něco nadchnout a pro kterého bych byla důležitá jako vzduch k dýchání a hlavně JEDINÁ. Na celém široširémsvětě, nafurt a navěkyvěků amen. Prosím nepište mi, že se mám odstěhovat na Mars nebo se rovnou jít oběsit do rybníka. To by od vás nebylo moc pěkné.
• Intimitu. V nejširším slova smyslu.

Co se mi právě honí hlavou?

V poslední době hledám odpověď na otázku - proč bývají veverky v Central Parku v pondělí smutné? Zatím jsem nenašla. Tu odpověď . Nicméně jsem se rozhodla, že já budu v pondělky už napořád jenom šťastná. Je to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy v životě udělala. Na tom si trvám.

Co bych se chtěla naučit

Odpouštět.

A nakonec něco pro život nepodstatného (nicméně jsem v tom smyslu často dotazována)

• odborné vzdělání: Slezská univerzita Opava, OPF v Karviné, obor Finance
• pedagogické vzdělání: Ostravská univerzita Ostrava, pedagogické studium pro učitele odborných ekonomických předmětů
• odborná praxe: 18 let praxe celníka , naposledy zástupkyně ředitele Celního úřadu Mošnov

A vůbec. Lépe jednou vidět, než stokrát slyšet!

Mejdan

Martina Jiříková