Uživatel: Heslo:
Registrace Ztráta hesla

Berme sliby vážně!!!


Jak mnozí víte, učím mmj. také obchodní právo a kontraktační dovednosti, což by se dalo shrnout do dvou slov – uzavírání smluv. No, a jelikož do obojího nám nový občanský zákoník vhodil vidle a nenechal takřka kámen na kameni, tak jsem přemýšlela, jak tenhle galimatyáš studentům co nejmíň znechutit a současně do nich aspoň trochu dostat. A tak musí psát seminární práce o všem novém, co nám nový občanský zákoník přináší. Že to je především zápřah pro mě, protože ty jejich výplody musím číst (mám cca 200 studentů, takže o zábavu fakt postaráno), tak to si nemusíme vyprávět. Nejzajímavější práce nechávám studenty prezentovat před celou třídou. Najdou se i perličky. Tady je jedna z nich:

Pondělní téma prezentace jednoho studenta (nikoliv studentky, což je celkem zajímavé) znělo: Berme sliby vážně!!! Vysvětlil spolužákům, že nový občanský zákoník celkem radikálně uvolňuje pravidla pro uzavírání smluv a popsal nové případy možnosti vzniku smlouvy, které si pracovně nazval:

  • „V podstatě s vámi souhlasím.“
  • „Pracuji na tom, a tedy souhlasím.“
  • „Mlčím tak dlouho, že souhlasím.“

Začal tak, jak to do nich tluču Mrkající pěkně od právních zásad (‘Daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.‘), přes paragrafové znění až po příklady pro větší srozumitelnost. Zmínil rovněž institut veřejného příslibu a jeho vymahatelnost. Potud všechno v pořádku, dokonce nad rámec mých představ. Zkrátka šikovný student. Perlička přišla na závěr, kdy položil hypotetickou otázku:

„Lze považovat příslib manželství za veřejný příslib, a jaké jsou právní možnosti vymahatelnosti takového příslibu?“

Nebudu vám popisovat, co se ve třídě strhlo. Jak jinak – blbosti mají všude živnou půdu a mezi studenty zvlášť. Nicméně když už otázka byla takto položena, museli jsme se jí zabývat, protože kdybych diskusi v této chvíli utnula, věřte, že by se k ní stejně furt dokola vraceli a z hodiny by už nebylo nic.

„Paňčitelko, to jako že když mi chlap slíbí, že si mě vezme a pak z toho bude chtít vycouvat, tak že bych ho jako mohla žalovat a třeba po něm chtít i odškodné?“ … ufffff !!!

„Si blbá? Tobě by někdo něco takového mohl slíbit jenom pod drogama!“ ... panebožetytovidíš!!!!

A tak dále a tak dále.

Musela jsem to zastavit doufaje, že prezentující student má na tuto otázku zpracovanou také odpověď. Měl!!!!! Nebudu vás napínat – přislíbení sňatku, ať už bylo učiněno před svědky nebo bez nich se nedá považovat za veřejný příslib ve smyslu nového občanského zákoníku. To samotné až tak překvapující není, nejsme ve středověku a víme (teda doufám v to), že láska se nedá vynutit, ale ani vyvzdorovat, vymanipulovat, vyplakat ..., nicméně jeho závěr ano. Svůj výstup končil slovy:

„Nový občanský zákoník po nás žádá, abychom brali sliby vážně. Kdo se zavazovat nechce, ať nic nenabízí a neslibuje. Chce-li jednat nezávazně, musí to dát jasně najevo. ‚Poptávám‘ neznamená ‚Objednávám‘, ‚Nezávazně nabízím‘ neznamená ‚Nabízím‘. Zužuje se tak prostor pro falešné hráče, kteří by chtěli své sliby zpochybňovat kvůli chybějícím formalitám. Nový zákon nabízí také různá obranná ustanovení proti neobvyklým, jednostranně nevýhodným podmínkám či proti zneužívání postavení silnější strany. S příslibem manželství vám sice nepomůže, ale třeba nakonec zjistíte sami bez soudu, že život s lhářem rozhodně není to, o co by měl člověk usilovat.“

Tesat do kamene! A to mu je teprve dvacet let! Hlavou mi běžela všechna gesta, činy a velká slova, sliby, ujištění, která nikdy nebyla myšlena vážně. A že jich poslední dobou bylo. A taky výmluvy, vytáčky, trapnost a krčení ramen, když se plnění nedejbože domáháte. Lhostejno v jaké oblasti - obchodování, práce, podnikání, osobní život .... Se lží se totiž lhářům dobře žije. Mohou mít zdánlivě všechno a poměrně lehce. Když v tom umí chodit, disponují dostatečně silným žaludkem, a pokud najdou lidi ochotné věřit pořád dokola. Poprvé, podruhé, popáté ... posté. Nevím jak vy, ale já mám vždycky po takové srážce v sobě dlouho usazený pocit trapnosti a studu. Ne proto, že bych byla tak blbá a netušila, že jsem obelhávána, ale proto, že mě druhá strana takovému ponižujícímu zážitku vůbec vystaví. Vadí mi to u cizích a u blízkých z toho mám nejtěžší traumata. Těžko, přetěžko se z toho vybředává. Pokud nemáte zdravý rozum, vůli se vzepřít, sebeúctu, ale taky intuici, trošičku štěstí, pozitivní pohled na svět, pravdu jako nezpochybnitelnou hodnotu a lež jako něco, co se prostě netoleruje, tak vám sebedokonalejší zákon nepomůže. A jak se zdá, tak s tou mladou generací to není tak zlé, jak se všeobecně tvrdí.

Ústy maminky Foresta Gumpa „Školní hodina je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš" Smějící se. Já ale už vím zcela bezpečně, jak budu v hodinách do budoucna vysvětlovat ‚veřejný příslib‘.

Publikováno na Ženy s.r.o. ZDE




2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek