Uživatel: Heslo:
Registrace Ztráta hesla

Konec dobrý, všechno dobré!


Ale toho strachu a nervů. Kýble. A přitom úúúúúplně zbytečně. Chudák Petr, ten si na kafe počkal až úplně na konec, protože pro třes rukou v nich nedokázal udržet hrnek. A přitom exceloval. Uznávám, mordovali jsme ho nejdýl. Ne proto, že bychom z něj páčili odpovědi, ale protože prostě věděl úúúplně všechno. I jaký je rozdíl mezi přestupkem a trestným činem a kolik můžete "nafasovat", když vám přišijí porušení DUAL USE. A Hela jak se na potítku zapotila Smějící se. Když jí pan zkoušející "zabavil" poznámkový blok, na zdravé naštvání prostě neměla čas, protože musela zalovit v hlavě a vystřihnout jak kompetence celní správy, tak celní hodnotu. Šlo to i bez taháku Usmívající se. A zaznamenali jsme zvláštní úkaz. Nejoblíbenější otázka (původ zboží) a nejobávanější (Intrastat) dnes nepadly ani jednou, zato historii celnictví jsme poslouchali furt dokola. Takže doufám, že Sv. Matouš - patron celníků a rada Martinec - mě nebudou strašit po nocích Usmívající se.

Nicméně se mi potvrdilo, že člověk se nemá nechat ukolébat dobrým pocitem předčasně a počkat si opravdu až na samotný konec. Představte si slavnostní závěrečný nástup, kdy všichni jsou v radostném očekávání obdržení osvědčení. Já rozdávám, gratuluji, rozdávám, gratuluji až v rukou nemám ani jedno osvědčení a .... Iveta s Martinou taky ne Překvapený. Bohužel. No, takové faux pas se mi stává jednou, maximálně 2x za 10 let. Ale zvládla jsem to skvěle. Než mi uvařili kafe, vykouzlila jsem ta dvě chybějící, aby děvčatům doma věřili, že fááááákt chodila do kurzu a ne za kurz.


O dobrůtkách, co jste navařili a napekli nemá smysl se bavit. Dvojctihodné koláčky, trubičky rozplývající se na jazyku, čokoládové řezy, slané štrůdly, vajíčková roládka ..... mňam.


A na závěr jste mě znovu dostali dárky. Úplně vyřízená jsem byla už minule, kdy mi Dana s Janou předaly dokonalou tašku na notebook. Jsem z ní na větvi, každý ji obdivuje a navíc se mi báječně hodí. No a dneska mě Petr rozhodil znova. Ne metaxou, kterou miluju, ale není až tak těžké to zjistit (budu se muset hluboce zamyslet, jsem tím úplně profláklá), ne kytkama, které jsou překrásné a dcera se ptala, jestli jste někdo byl v naší kuchyni či obýváku, protože každá z nich jako by byla pořízena přesně pro můj byt, ale .... dostala jsem nugetu. Malou, českou, lískooříškovou. Fakt, že mám pro ně slabost, ví strašně málo lidí. A ti, co o tom věděli a dělali mi tím vždycky radost, na to tak nějak zapomněli. Zkrátka, nugetu jsem už nedostala ani nepamatuji. Až dneska. Netušíte, jak moc ji ausgerechnet teď potřebuji.
Děkuji vám všem. Moc. Vryli jste se mi pod kůži a už tam jednou provždy zůstanete.

Martina Jiříková Líbající






Diskuze ke článku
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 


2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek